Dynamická neuromuskulární stabilizace

 

Dynamicka neuromuskulární stabilizace dle Koláře

 

Dynamická neuromuskulární stabilizace (DNS) je koncept využívaný ve fyzioterapii k diagnostice a terapii

pohybových funkcí. Tento koncept vypracoval Prof. Pavel Kolář na základě principů vývoje centrální

nervové soustavy v průběhu prvního roku života dítěte. Jedním ze základů této koncepce je fakt, že vývoj

naší postury je zásadně spojen s vývojem naší anatomie a dokonce ji do značné míry podmiňuje – tedy,

že „funkce tvoří orgán“.

 

Velmi důležité pro samotné pochopení principu Dynamické neuromuskulární stabilizace je vysvětlení pojmu

„postura“. Posturou je bráno aktivní držení pohybových segmentů těla proti působení zevních sil (nejčastěji

v tomto směru je síla tíhová). Postura je často používána pouze ve smyslu stoje na dvou končetinách nebo

sedu, ale tento pojem je výrazně širší a je součástí jakékoli polohy a každého našeho pohybu. Je zde vhodné

citovat Magnuse, který řekl, že „Postura doprovází náš pohyb jako stín“.

 

 

Princip DNS

 

Většina dosud používaných posilovacích technik vychází hlavně z anatomického předpokladu, že každý sval

má svůj začátek a konec. Principem posilování je pak kontrakce svalu ve směru od začátku svalu k jeho konci.

Tento princip je využit i při sestrojování velké většiny posilovacích strojů, které běžně v posilovnách

nacházíme. V rehabilitaci byl v tomto smyslu sepsán „Svalový test“, na základě kterého se dříve vyšetřila

svalová síla a podle výsledku testu se sval posiloval. Bylo však již mnohokrát vědecky dokázáno, že není

možné brát v úvahu pouze začátek a konec svalu, ale je důležité vycházet i z jeho začlenění

do biomechanických řetězců. Takto musíme uvažovat, i když chceme svaly posílit. Dobrým příkladem

je posilování prsních svalů – při posilování těchto svalů nikdy nedochází pouze k samotnému zapojení prsních

svalů, ale vždy se aktivují i svaly zádové, břišní svaly, bránice, pánevní dno atd. Toto řetězení je automatické

a jen málo lidí ho ovládá volním způsobem.

Často se také u lidí vyšetřených pomocí prostých svalových testů prokáže, že je např. v prsních svalech

vysoká síla, ale už se neprokáže, že celkové zapojení prsního svalu do stabilizační funkce je nedostatečné

a sval v této funkci výrazně selhává. Toto nefunkční stereotypní přetěžování svalu či svalové skupiny

je jednou z významných příčin hybných poruch, které přecházejí v bolestivé syndromy pohybového aparátu.

Základní ochranou měkkých tkání a skeletu před chronickým přetěžováním je zajištění pohybu v centrovaném

postavení kloubu. Důležitá je rovnováha mezi svaly v celém biomechanickém řetězci.

 

 

Terapie dle DNS

 

Jedním z hlavních cílů terapie dle DNS je ovlivnit volní kontrolu automatické posturální funkce svalů,

která je pro člověka velmi obtížná, avšak pro správné fungování pohybového aparátu zásadní. Poté,

co se podaří tuto souhru stabilizačních svalů obnovit, se ji snažíme zařadit do běžných denních a sportovních

činností.

 

V terapii jsou využívány základní obecné principy, které vycházejí z programů zrajících v průběhu

posturálního vývoje člověka a jeho centrální nervové soustavy v průběhu prvního roku života. Cvičení vždy

začíná ovlivněním a začleněním trupové stabilizace, neboli tak často zmiňovaného pojmu hlubokého

stabilizačního systému páteře (dále HSSP). Správná aktivace HSSP je základním předpokladem pro kvalitní

funkci končetin. Již mnohokrát bylo prokázáno, že aktivace bránice, pánevního dna, břišních a zádových

svalů (tedy HSSP) předchází a je zásadní pro pohybovou aktivitu horních a dolních končetin. Hrudní koš,

břicho,pletencové oblasti a samozřejmě páteř tvoří pevný rám, který je podmínkou pro všechny pohybové

činnosti.Pokud není trupová stabilizace optimálně zapojována, není vytvořena kvalitní opora pro provedení

pohybů v končetinách, dochází k přetěžování páteře a kloubů a je jen otázkou času, kdy dojde ke vzniku

obtíží funkčních a později i strukturálních (osteofyty, artrotické změny, výhřezy plotének a jiné).

 

Při samotném cvičení je velmi důležité uvědomit si, že zpevnění jednoho segmentu není nikdy vázáno pouze

na svaly příslušného úseku, ale že vždy dochází ke globální svalové souhře. Každý pohyb v jednotlivém

segmentu se promítá do úponově provázaných oblastí a tím do celého těla. Cílem terapie je dosáhnout

rovnoměrného optimálního svalového zapojení, tak aby bylo celkové zatížení kloubů minimální.

 

 

Pro které diagnózy se metoda DNS nejčastěji užívá:

  • Vadné držení těla
  • Plochonoží
  • Idiopatická skolióza
  • Bolesti zad
  • Zhoršená koordinace pohybů
  • Úponové bolesti v oblasti kloubů – tenisový/oštěpařský loket, bolesti v oblasti ramenního kloubu, bolestiu lopatek, skokanské koleno, iliotibiální (ITB) syndrom, bolesti v oblasti kyčelních kloubů a další
  • Prevence úrazů
     

 

 

 

Vytvořeno systémem web-rychle.cz