Idiopatická skolióza

 

Idiopatická skolióza

 

 

 

                               

 

 

 

 

Skolióza je definována jako stranové zakřivení páteře ve všech třech rovinách. U několika pacientů je možno

základní příčinu skoliózy stanovit, avšak ve většině případů je příčina diagnostikované skoliózy neznámá

a tento typ je tedy označován jako idiopatický. Na základě pozorování tří odlišných vrcholů nástupu byla

idiopatická skolióza rozdělena do tří skupin: infantilní (do věku 3 let), juvenilní (5-8 let) a adolescentní (od

10-ti let do dokončení růstu), která tvoří více než 80% všech idiopatických skolióz.

Skoliózu můžeme členit dle etiologie, věku počáteční manifestace, směru, lokalizace a velikosti. Její

prevalence v obecné populaci je 2 – 3%, přičemž častěji se s ní setkáváme u žen v poměru 6:1. Standardní

postup pro diagnózu a hodnocení progrese je metoda rentgenových měření, kterou vypracoval Cobb.

 

Péči o toto onemocnění odborníci rozdělují do tří úrovní. První úroveň léčby představuje pozorování určené

pro dospívající pacienty s mírnou formou skoliózy nebo pro dospělé, jejichž stav je stabilizovaný a úhel

zakřivení nepřekračuje 40 – 45 stupňů. V rámci této úrovně jsou pacienti průběžně sledováni a je jim

indikována fyzioterapie. Druhou cestou léčby je korzetoterapie, která je určená především pro děti

v růstovém období, jejichž zakřivení je v rozsahu 25 – 45 stupňů. Úlohou korzetu je zabránit progresi křivky.

Pacienti, jejichž stranové zakřivení páteře přesahuje 50 stupňů, jsou indikováni k operaci, která by měla

křivky upravit a též působit jako prevence další progrese (Scoliosis research society, Dickman, 2006).

 

 

Konzervativní terapie skolióz

 

Cílem rehabilitace u skoliózy je udržení funkce a odstranění symptomů v krátkodobém i dlouhodobém

časovém horizontu, konkrétně zabránit progresi patologické křivky pomocí korekce deformity trupu

a předcházet negativním dopadům na kvalitu života pacienta.

 

Standardní postupy při léčení skoliózy zahrnují autokorekci ve 3 rovinách, nácvik všedních denních činností,

stabilizaci a korekci postury a edukaci pacienta. Můžeme se setkat s různými speciálními rehabilitačními

postupy, které mají své zásady. Terapie skoliózy by měla mít multidisciplinární charakter, který obvykle

zahrnuje lékaře, fyzioterapeuta a ortotika, jelikož izolovaná terapie často nevede k požadovaným výsledkům.

Lze říci, že při léčbě skoliózy stejně jako při léčbě jiného onemocnění, žádná terapeutická metoda není

samospasitelná a účinná ve všech případech. Proto se snažíme jednotlivé přístupy kombinovat a aplikovat

na konkrétního pacienta.

 

V rámci fyzioterapie je výběr cíleného fyzioterapeutického postupu odvozen od kineziologického rozboru.

Na základě individuálních objektivních a subjektivních obtíží, věku pacienta, jeho schopnosti spolupráce

a často také spolupráce rodičů by měla být zvoleny metody, jejichž prostřednictvím dojde k cílenému

formativnímu vlivu svalové funkce na kostní vývoj. Techniky by dle Koláře měly cíleně aktivovat

autochtonní muskulaturu (nejhlubší vrstvu zádových svalů), která ovlivňuje postavení jednotlivých segmentů,

dále by měly ovlivnit poruchu spolupráce a nedostatečnou diferenciaci svalové funkce a nastolit správné

dechové funkce s fyziologickým nastavením pánve. Cvičení by se měla provádět v trakci a měla by být

doplňována mobilizačními technikami.

 

Mezi nejčastěji užívané techniky patří Dynamická neuromuskulární stabilizace dle Koláře, Senzomotorická

stimulace, Klappovo lezení, metoda dle Schrothové, Vojtova metoda, jóga a další.

Vhodným doplňkovým cvičením pro děti a dospívající se skoliózou je např. tělesná výchova ve škole, Karate,

Taek-wondo, Aikido, Tai-chi, Joga, Kung-fu apod. Aktivní život a sport u dětí prokazatelně eliminuje další

rozvoj skoliózy. Proto by těmto dětem neměla být školní tělesná výchova zakazována.

 

 

Korzetoterapie

 

Dále se odborníci přiklánějí ke korzetoterapii, která má dle jejich názoru příznivější perspektivu pro prevenci

případných respiračních poruch, u muskuloskeletálních a neurologických syndromů bederní páteře

v dospělosti. Korzet působí na páteř trakčně a případně i laterálně, avšak korzetem na páteř nemůžeme

působit přímo. Pro korzetoterapii je také nezbytné dostatečné svalové napětí, jinak je léčba korzetem

bezvýznamná. Byla zjištěna vyšší efektivita léčby korzetoterapie v kombinaci s rehabilitací, dále bylo

zjištěno, že v době růstu lze juvenilní křivku tímto mechanickým působením i zmenšit. Korzetoterapie

je vhodná mimo nápravu biomechanických požadavků také ke smyslové stimulaci, která může vést

k uvědomění si špatného postavení těla.

 

Terapeuticky lze ovlivnit pouze některé z příznaků idiopatické skoliózy, nelze však ovlivnit její příčinu.

Důležitá jsou především včasná opatření a dále pak individuální přístup ke každému pacientovi. Terapie

by měla vycházet z důkladného vyšetření a teprve na základě zjištěných poruch a obtíží stanovit terapeutický

plán.

 

 

Vytvořeno systémem web-rychle.cz