Syndrom karpálního tunelu

 

Syndrom karpálního tunelu

 


Syndrom karpálního tunelu je v dnešní době nejčastějším útlakovým syndromem na horní končetině. Toto

onemocnění způsobuje nedokrevnost středového nervu (nervus medianus) v zápěstní úžině. Na základně fáze

nedokrevnosti nervu nacházíme určité stupně ochrnutí mediálního nervu. Zmíněné nedokrvení je způsobené

změnou prostorových vztahů v zápěstní úžině (karpálním tunelu). Syndrom karpálního tunelu se velmi zásadně

podílí na snížení kvality života. Při kvalitně provedeném vyšetření není obtížné tento syndrom diagnostikovat

a začít s terapií. Je však velmi důležité začít s optimální terapií hned v začátku onemocnění. Při včasně

stanovené diagnóze a správně indikované terapii se daří u velké většiny významně zlepšit zdravotní stav.

 

 

Kde se karpální tunel nachází a k čemu slouží

 

Jedním z jednoduchých způsobů, jak lokalizovat karpální tunel, je, pokud se podíváte na svou dlaň a ohnete

všechny prsty do dlaně. Tam, kam dosáhne Váš prsteníček, s velkou pravděpodobností končí karpální tunel.

Jeho začátek je lokalizován u zápěstní rýhy, kterou můžete vidět kousek pod dlaní, kde rozděluje předloktí

od samotné ruky. Karpální tunel je úzká štěrbina v oblasti zápěstí. Dolní část tvoří oblouk zápěstních kůstek

a horní část tvoří pevný zápěstní vaz. Tímto poměrně úzkým tunelovitým prostorem prochází cévy, nervy

a šlachy z předloktí do ruky. Kanálem (častěji však označován jako tunel) prochází do dlaně šlachy ohybačů

prstů a již zmínění středový nerv (nervus medianus).Tento nerv přenáší vzruchy z mozku do části ruky

a zajišťuje citlivost palce, ukazováčku, prostředníčku a poloviny prsteníčku. Výživu nervu zajišťují jemné

cévy okolo. Výživa nervu je zajištěna až na periferii ruky. Pokud dojde k útlaku v oblasti karpálního tunelu,

jsou jako první postiženy jemné cévní pleteně, které přestanou zásobovat nerv krví a dochází ke vzniku

syndromu karpálního tunelu.

 

 

                                                       

 

 

 

 

 

Příčiny vzniku syndromu karpálního tunelu


Syndrom karpálního tunelu vzniká dlouhodobým stlačením nervus medianus v oblasti karpálního tunelu.

Stlačený a podrážděný nerv má za následky narůstající bolesti, zánět, mravenčení a další charakteristické

příznaky, které zhoršují kvalitu života. Častou příčinou útlaku je zesílení šlach v důsledku přetížení ruky jako

následek dlouhodobé nepřirozené práce. Dalšími příčinami je poúrazový otok, revmatická onemocnění

a hromadění otoku v důsledku metabolických onemocnění (diabetes mellitus, nemoci štítné žlázy). K útlaku

v oblasti karpálního tunelu může dojít také při těhotenství, kdy tělo zadržuje větší množství vody. Na snížení

průchodnosti kanálu se mohou podílet i artrotické změny. Postižení nervus medianus je zpočátku vratné,

avšak v případě déletrvající komprese a nedokrvení nervu jsou již změny nevratné.

 

 

Příznaky syndromu karpálního tunelu


Jedním z nejčastěji uváděných příznaků je noční brnění dlaní a prstů, dále porucha jemné citlivost konečků

prstů (zejména palce, ukazováku, prostředníku, ale i prsteníku). Objevují se potíže s udržením jemných

předmětů pro necitlivost, snížení síly stisku ruky, ranní ztuhlost a necitlivost prstů. Často v noci či po ránu

pomáhá od obtíží protřepání ruky, úlevu také přináší svěšení ruky směrem dolů, naopak ke zhoršení dochází

při zvednutí ruky nad hlavu. Nejsou výjimkou ani bolesti vystřelující do lokte či do ramene (často je proto

také zprvu syndrom karpálního tunelu zaměňován s vertebrogenními potížemi vycházejícími z přechodu krční

a hrudní páteře). Potíže bývají horší v klidu, postupně se zhoršuje obratnost prstů a ruky a dochází ke ztrátě

svaloviny, která ovládá pohyb palce. V pokročilých stupních onemocnění dochází k deformaci úchopu

a ke změnám kožní trofiky.

 

 

Diagnostika


Ke správné diagnostice je nutné kvalitní klinické vyšetření s cíleným vyšetřením obou rukou. Zásadním

vyšetřením pro bezpečné stanovení diagnózy je neurofyziologické vyšetření EMG, které bezpečně zhodnotí

změny vodivosti nervem a místo případného útlaku.

 

Proč terapie většinou začíná až v pokročilém stadiu?

Často na terapii přicházejí lidé již v pokročilém stadiu onemocnění, kde je bohužel často jedinou možností

operativní léčba, jelikož konzervativní řešení již nepřináší významné úlevy. Tomuto lze však zabránit, pokud

se s konzervativní terapií začne již od prvních příznaků onemocnění.

 

Mezi nejčastější příčinu zanedbání prvních příznaků onemocnění patří malá informovanost. Prvotní příznaky jsou často přecházeny a podceňovány, poté co příznaky narůstají na neúnosnou míru, je často již diagnostikován pokročilý stav onemocnění.

Dalším problémem je bohužel i malá informovat lékařů, kteří obtíže podcení nebo včas nerozpoznají

a neodešlou nemocného na potřebné odborné vyšetření EMG. Dochází také k nesprávné diagnostické úvaze.

Jak je již psáno výše, obtíže mohou být považovány za projev vertebrogenního onemocnění vycházejícího

z oblasti krční a hrudní páteře.

 

 

Terapie


Počáteční a lehčí stádia syndromu karpálního tunelu se dají úspěšně léčit konzervativní cestou fyzioterapie.

Při nálezu pokročilého stadia onemocnění nebo při přetrvávání obtíží a zhoršení nálezu na EMG je na místě

operační řešení.

 

 

Fyzioterapie


Při léčbě syndromu karpálního tunelu se osvědčují techniky měkkých tkání, které vedou k normalizaci

elasticity a pohyblivost měkkých tkání navzájem a proti jiným strukturám. Tím, že ovlivníme elasticitu

měkkých tkání a uvolníme jejich napětí, dochází k obnově cirkulace, eliminaci otoku a ke snížení bolestivosti.

Dále je velmi účinné uvolnění a protažení meziprstních řas, které má také za následek ústup obtíží. Dalším

důležitým terapeutickým postupem jsou šetrné mobilizace kloubů, které slouží ke zlepšení pohyblivosti

kloubních ploch proti sobě. Pokud je v kterémkoliv směru kloubní vůle omezena, dochází i k omezení aktivní

pohyblivosti kloubu. Snížená vzájemná pohyblivost zápěstních kůstek má vliv na funkce nervovně – cévního

svazku a tedy i na nervus medianus. Mobilizace jsou také významné pro ovlivnění zkrácení tkání v oblasti

vazivové soustavy pouzder v oblasti karpálního tunelu.

 

Po ošetření měkkých tkání a obnovení kloubní hry v oblasti ruky, předloktí, ale i lokte a ramenního pletence,

je velmi důležité oblasti horní končetiny a ramenního pletence stabilizovat. Analytické terapeutické metody

se u syndromu karpálního tunelu moc neosvědčují, proto využívámeterapeutické metody

na neurofyziologickém podkladě. Metody na neurofyziologickém podkladě přinášejí úspěch v otázce

dlouhodobějšího výhledu. Měkké techniky a mobilizace, přes to jak moc jsou účinné, přináší úlevu spíše

dočasnou, proto kombinace technik zajišťuje dlouhodobé snížení až vymizení obtíží. Metody

na neurofyziologickém podkladě, které nejčastěji volíme u syndromu karpálního tunelu, jsou: Senzomotorická

stimulace, Proprioceptivní neuromuskulární facilitace, Dynamická neuromuskulární stabilizace dle Prof.

Koláře a další.

 

 

 

 

Vytvořeno systémem web-rychle.cz