Impingement syndrom

 

Impingement syndrom ramenního kloubu

 

 

Jde o bolestivé funkční onemocnění ramenního kloubu v subakromiálním prostoru způsobené nepřiměřeným

zatěžováním měkkých tkání (šlachy, vazy) v oblasti ramenního kloubu. Bolest je způsobena přetížením

a opakovaným drážděním svalů rotátorové manžety a tíhového váčku ramenního kloubu. Dochází k postupné

mikrotraumatizaci svalů rotátorové manžety a zánětu tíhového váčku. Často nalézáme nerovnováhu svalového

napětí v oblasti ramene, krční a hrudní páteře.

 

Ramenní kloub se skládá ze spojení pažní kosti, klíční kosti a lopatky a jeho postavení a pohyblivost ovlivňují

všechny svaly, které s daným skloubením souvisejí. Proto nelze nahlížet pouze na rameno jako takové, ale

je nutné vyšetřit i zapojení lopatky a krční páteře do pohybových vzorů.

 

 

 

 

 

 

                                                            

Dlouhodobé přetěžování měkkých tkání a kloubního pouzdra může postupně vést od vzniku funkčního

problému (přetížení svalů, šlach, tíhových váčků) až k problému strukturálnímu (trhliny ve svalech, ztráta

elasticity vazů, …). To také vede od mírného omezení a bolesti v oblasti ramene až k významnému omezení

pohyblivosti, bolestem v klidu a ve spánku.

 

 

Nadměrná fyzická zátěž na ramenní kloub


Nejčastěji dochází k přetěžování svalstva při sportech, kde je hlavní aktivita prováděna v poloze horních

končetin nad hlavou (volejbal, tenis, basketbal, házená, posilovna, atd.). Spojením této vyšší polohy paže

a často prudkých nárazů prováděných horní končetinou dochází k přetížení úponových oblastí svalů rotátorové

manžety, které tyto pohyby přímo provádějí či zajišťují stabilitu ramenního kloubu proti jeho vykloubení

a poranění. Další příčinou je dlouhodobé statické přetěžování svalstva ramenního pletence způsobeno

zejména nevhodným držením těla a nekvalitním prováděním základních pohybových stereotypů v ramenním

pletenci. K tomu dnes velmi často dochází při práci (sed u počítače, dlouhé řízení auta, manuální

zaměstnání), ale i při běžných denních činnostech, jelikož špatné postavení ramenního kloubu,

které je podvědomě drženo, nás doprovází v průběhu celého dne. Znamená to tedy, že pokud je rameno

ve špatném držení, je vystavováno celodennímu přetěžování, což vede ke vzniku bolestivého syndromu.

 

 

Úrazový mechanismus


Nejčastějším úrazem způsobujícím impingement syndrom je pád na rameno (pád na lyžích, pád z kola, náraz

o mantinel při florbalu či hokeji). Při tomto úrazu dochází k pohmoždění měkkých tkání ramenního pletence

nebo přímo k poškození kloubního pouzdra. Následkem pohmoždění dochází k otoku a ochrannému zvýšení

napětí ve svalstvu, jehož cílem má být znehybnění pro ochranu před dalším poškozením. Tělo se touto

imobilizací snaží připravit optimální polohu pro nastartování autoreparačních mechanismů, které povedou

k vyhojení poškození. Bohužel toto omezení v pohyblivosti se snažíme často rozhýbat co nejčasnějším

návratem ke sportu a toto může vést k prohloubení poškození kloubního pouzdra. Velmi často také dochází

k pohmoždění či poškození rotátorové manžety, jejíž součástí je často bolestivý m. supraspinatus

(nadhřebenový sval lopatky). Citlivý na dotyk a bolestivý při pohybech bývá také úpon dlouhé hlavy bicepsu

(caput longum m. biceps brachii). Otok a bolest také často nacházíme na subacromiální a subdeltoideální

burze (tíhové váčky).

 

 

Projevy impingement syndromu


Spolu s nepříjemnou bolestí dochází k omezení pohyblivosti ramene. Nejčastěji je, vzhledem k postiženým

svalům, omezeno vzpažení, kdy člověk vzpaží poměrně bez obtíží do 60°, ale s každým stupněm navíc až

do rozsahu 120° bolest narůstá. Výrazně bolestivá je vnitřní rotace spojená se zapažením (položení ruky mezi

lopatky). Při chronických či závažnějších stádiích není možný klidný spánek pro silnou bolest v oblasti

ramene. I když akutní bolest po úraze či přetížení pozvolna mizí a omezený rozsah pohybu se lepší, je zde

nebezpečí, že tento stav přejde do chronicity. Jde v principu o ochranný mechanismus organismu, kdy svaly

a měkké tkáně reflexně zvýší své napětí (lidově “zatuhnou”), čímž dochází k reflexní ochraně a stabilizaci

poškozeného ramenního kloubu. Tato neuromuskulární reakce brání dalšímu případnému poškozování

tkání. Je důležité klinicky rozlišit, kdy je toto omezení hybnosti správné a tělo chránící, a kdy jde již

o patologický stav, při kterém se tělo nepřiměřeně snaží chránit kloub, který již není v ohrožení. V tomto

případě je potřeba ramenní kloub začít pomalu uvolňovat a optimalizovat napětí tak, aby nedocházelo

ke kompresi hlavice v jamce a tělo nedostávalo impulsy, které vedou zpětně k ochraně a imobilizaci. Pokud

je nastaveno svalové napětí znovu do rovnováhy a nedochází k přetěžování kloubních struktur, přestane

nervová soustava vysílat varovné signály a v ramenním kloubu je obnovena bezbolestná pohyblivost.

Je důležité začít s fyzioterapií ihned při potvrzení diagnózy a rameno plně doléčit. Není vhodné vyčkávat, zda

bolest povolí sama. Ve většině případů se z akutní bolesti stane bolest chronická a léčba je pak dlouhodobější

a složitější. Chronická bolest poté omezuje ve výkonu povolání, sportu, běžných denních činnostech apod.

 

 

Konzervativní léčba


Při návštěvě lékaře specialisty či fyzioterapeuta je důležité stanovit správnou diagnózu, na základě

které se stanoví léčebný plán vedoucí k plnému vyléčení bolestivého syndromu. Stále se bohužel setkáváme

s případy, kdy je při první návštěvě ortopeda naordinován klidový režim a léčba nesteroidními antirevmatiky

v podobě tablet, mastí či gelů. Farmaceutické preparáty pomáhají léčit pouze projevy onemocnění, jelikož

zmírňují bolest a eliminují otok. Není naším cílem podceňovat účinek prostředků proti otoku a bolesti,

nicméně je velmi důležité zdůraznit, že kvalitní fyzioterapie vede k účinnému odstranění nejen bolestivého

syndromu, ale také zejména příčin vzniku obtíží.

 

 

Fyzioterapie


Základem úspěšné fyzioterapie je kvalitní funkční vyšetření, které vede k odhalení příčin problému. Bolestivé

rameno má nejčastěji původ ve špatném postavení lopatky a její zapojení do pohybu. Velmi důležité je také

postavení hrudního koše, které je velmi důležité pro samotné zapojení lopatky a celkově ramenního kloubu.

Samozřejmě nelze opominout postavení krční páteře a hlavy, jelikož svaly upínající se do oblasti ramenního

kloubu jsou velmi často navázané na funkci krční páteře. Před samotnou terapií je tedy velmi důležité

nahlédnout na pohybový aparát jako na celek a ne primárně nahlížet jen na rameno.

Cílem fyzioterapie je snížení bolesti a trvalé obnovení pohyblivosti kloubu. Na snížení bolestí a zmírnění

otoku velmi účinně pomáhají techniky měkkých tkání, které uvolní zvýšené napětí tkání v oblasti kloubu.

Uvolnění zvýšeného napětí vede k obnově kvalitní cirkulace a tím k nastartování odvodu nahromaděného

otoku. Zároveň díky obnově cirkulace dostává okolí ramene živiny a kyslík důležité pro hojení zánětu

z přetížení. Dalším pozitivním účinkem technik měkkých tkání je, že po uvolnění napětí v oblasti kloubu

automaticky dochází k uvolnění pohyblivosti ramene. Tento fakt je zásadní pro samotnou aktivní fyzioterapii

s účelem trvalé obnovy pohybu.

 

Jak již bylo psáno výše, za bolestivými syndromy ramene nejčastěji nacházíme funkční poruchu v oblasti

lopatky, špatné postavení hrudního koše a s tím související nekvalitní svalovou hru břišního svalstva. Je tedy

důležité pracovat i s měkkými tkáněmi v oblasti krční páteře, hrudního koše, bránice a břišní stěny. Proto

je důležité optimalizovat napětí v oblasti celého trupu, který tvoří s ramenem jednu velkou funkční jednotku.

Tento komplexní pohled přinášejí techniky na neurofyziologickém podkladě, jako jsou: Dynamická

neuromuskulární stabilizace dle Koláře, Vojtova metoda,Proprioceptivní neuromuskulární facilitace,

Senzomotorická stimulace a jiné. Důležité je také zaměřit se na nejčastější pohybové stereotypy,

které u klienta mohou způsobovat bolestivý syndrom (pracovní stereotypy pohybu, provedení švihu při sportu,

stabilizační zapojení ramene při sportu a podobně). Problém může vycházet právě z těchto nekvalitně

prováděných stereotypů a naším cílem je tento pohyb upravit tak, aby si při něm klient neubližoval, ale

naopak aby mu pohyb mohl znovu přinášet radost.

 

 

Kinesiotaping


V počátcích terapie nebo jako podporu ve sportu se nám velmi osvědčila aplikace Kinesiotapu. I po skončení terapie podporuje nejen optimální funkci svalů, ale tvoří také oporu při provedení pohybu v ramenním kloubu. Je tedy výborným doplňkem terapie a napomáhá v návratu klienta k bezbolestnému sportu či oblíbeným denním činnostem.

 

 

Vytvořeno systémem web-rychle.cz